ZÁKLADNÍ PSYCHOSOMATICKÉ FAKTORY

1) Vztahy

Každý člověk žije ve vztazích:

• k sobě samému,
• ke své rodině (partner/ka, rodiče, děti, sourozenci, příbuzní),
• k ostatním lidem (přátelé, kolegové, nadřízení, podřízení, obchodní partneři, lékaři atd.)
• ke společenskému systému (řízení státu a světa, politika, mezinárodní konflikty, náboženství atd.),
• k přírodě, vesmíru a ke stvoření,
• k práci,
• k jakýmkoliv ostatním situacím,
• atd.

Z každého takového vztahu vzniká určitá forma prožitku (emoce), která může prostřednictvím následného stresu působit ve fyzickém těle nežádoucí projevy.

2) Role muže a ženy

Muž a žena jsou dva opačné póly, jejichž svazek představuje posvátný celek, jehož součásti musí být rovnocenné. Žena má silněji rozvinutou emocionální sféru, muž – fyzickou.  Žena je krk, který otáčí hlavou, srdce, láska a cit. Muž je hlava, mozek a rozum. Žena má křehké tělo, muž má křehkou duši. To je nezbytnost, kterou je třeba přijmout jako absolutní pravdu. Oba si musí vážit pevnosti a stálosti citů ženy a fyzické síly muže a rovněž chránit před poškozením fyzickou sílu ženy a city muže.

Co se děje ve skutečnosti?
Z hlediska materialistického světonázoru je muž silnější polovinou. V království nebeském je ale první duch, tedy žena se svými city.

3) Rodové linie

Nekonečný je problém boje o moc. Rodiče si podřizují děti a později se sami dostávají do podřízenosti. Všechno, co člověk dělá, se mu vrací dvakrát, resp. kdo seje vítr, sklízí bouři.

Následky drobných chyb se vrací k člověku.
Následky velkých chyb přejdou na děti, aby lekce byla krutější.
Následky největších chyb přejdou na vnuky, aby lekce byla obzvlášť bolestivá!

Kdo neumí nebo nechce svým rodičům odpustit, ten nesplní hlavni úkol svého života. V duši takového člověka navždy zůstane pocit viny. A pocit viny vede k onemocnění srdce. A poruchami krevního oběhu trpí celé tělo.

Je potřeb zdůraznit – nelze hledat příčinu nemoci vně sebe.
A za sebe je třeba považovat i ty, kteří mi dali život buď přímo - rodič nebo nepřímo - prarodiče.

4) Rozdělení těla

Pravá strana těla je nositelem ženské energie. Souvisí s mateřstvím a ženským počátkem. Pokud Vy sama jste žena, všechno dobré i špatné Vaší matky se u Vás zesiluje a projevuje se na pravé straně těla. Silná pravá polovina znamená silný mateřský počátek. Slabá vypovídá o tom, že máte problémy s matkou, s manželkou či se ženským pohlavím vůbec.

Levá strana těla v sobě nese mužskou energii. Souvisí s otcovstvím a s mužským počátkem. Silná levá polovina těla ukazuje na dobré vzájemné vztahy s otcem. Slabá nebo nemocná levá polovina těla čeká, až osvobodíte stresy související s otcem nebo jiným mužem, analogicky tomu, jak byla osvobozena pravá polovina těla.

Přední část těla je výrazem energie citů. Veškeré churavění na přední straně těla souvisí s negativními city, které jste do sebe přijali.

Zadní část těla je ve vztahu s energií vůle. Vše to, co potlačuje Vaši vůli nebo ji ničí, ovládá ji, rozleptává, bortí, snižuje, vysmívá se jí – Vám odebírá možnost uspokojování vlastních potřeb a dosažení cíle. Zborcená síla vůle, to je zborcený život. Zadní část těla, záda nebo páteř představují životní zásady, které dávají smysl životu.

Horní část těla znamená energii namířenou do budoucna. Když má člověk strach z budoucnosti, onemocní mu horní část těla.

Spodní část těla znamená energii zaměřenou na minulost. Když byla minulost krutá, onemocní spodní část těla.

5) Základní kategorie stresů

Stresy působí systémově a vyvolávají určitá onemocněni. Všechny nemoci mají svůj počátek ve stresech. Všechny stresy pocházejí ze strachu nemají mě rádi.
Základními stresy jsou pocit viny, strach a zloba. Všechny ostatní stresy jsou nekonečnými variacemi a kombinacemi základních stresů.

Podobné k sobě přitahuje podobné. Tento přírodní zákon je základem přerůstání stresů do nemoci:

1. Stres VE MNĚ se nacházející,
2. KE MNĚ začíná přitahovat podobné stresy,
3. které se ZE MĚ, když je jich mnoho, vylévají.

Při nashromáždění stresů přerůstá jeden ve druhý:

1. POCIT VINY přerůstá ve strach.
2. STRACH přerůstá ve zlobu.
3. ZLOBA člověka ničí.

Každý stres ve svém důsledku přerůstá ve zlobu.

• Kdo má pocit viny, toho obviňují a on sám začíná obviňovat – to už je zloba.
• Kdo cítí strach, toho straší a on sám začíná strašit – a to je také zloba.
• Kdo cítí zlobu, toho rozhněvávají a on sám začíná nenávidět – to už je koncentrace zloby a přerůstání v    nevraživost nebo ve zlomyslnou ničící zlobu.

Ve výše uvedeném se skrývá systémovost působení stresů. Strach je stres nadledvinek, který přes čakry zachvacuje celé tělo. Strachem napadený orgán není schopen pracovat.

6) Vztah příčiny a následku

Jedním ze základních principů stvoření je vztah příčiny a následku.
Často si vůbec neuvědomujeme působení příčinné souvislosti a ne vždy doceňujeme význam činů, slov či záměrů, jichž jsme se dopustili v minulosti.
Jestliže se však poctivě zamyslíme nad svým životem, a jestliže si dokážeme sami vybavit své myšlenky a skutky, určitě najdeme onu nit, ono energetické spojení táhnoucí se z minulosti k událostem doby přítomné. Jedná se o události, s nimiž často nejsme příliš spokojeni, nebo nám vysloveně přinášejí trápení.

Zákon příčiny a následku však funguje bez ohledu na to, zda si vše pamatujeme nebo uvědomujeme.

Jakákoli energie, kterou jsme vyslali, se k nám vrací mnohonásobně zesílená. Ať se jedná o energii lásky a světla nebo o jakékoliv negativní energie.
Tak vytváříme to, čemu se říká karma. Karma je důsledkem energií, které jsme vyslali.

Důsledky svých minulých špatných činů můžeme napravit, je ale k tomu nutné transformovat či neutralizovat nedobrou energii vyslanou v minulosti. Všechno špatné, co jsme vyslali do světa, si musíme odpracovat. Nedobrá energie se k vám vrací ve formě bolesti a utrpení. My sami rozhodujeme, jak k nim přistupovat. Mnozí lidé chápou poučení, kterého se jim touto bolestnou cestou dostává a dokážou ji projít se ctí a vděčností. Nedobrou energii transformují v lásku a světlo. Bolest a utrpení pominou a nevrátí se. Poučení bylo dosaženo. Pokud k tomuto poučení nedojde, veškerá negativita vykoná kruh a vrací se k nám. Bolest a trápení se jenom prohloubí.

Pokud zlou energii proměníme v lásku a světlo, mění se kruh v pohyb po spirále směrem vzhůru. Výběr je pouze na nás.

7) Duch

Člověk je duch, který prostřednictvím své duše ovládá své tělo.
Ve skutečnosti má strach své kořeny ještě hlouběji – v bezednosti lidského ducha. Duch, který nyní přebývá na světě ve formě člověka, tady byl už mnohokrát. V každém svém životě člověk dělal chyby, které neuměl správně vyhodnotit, nebo jinak řečeno, rozumem neoplýval. Jeho duše cítí vinu za to, že nedokázala správně přednést lekci svému tělu. Duch sice ví, že vina jako taková neexistuje, přesto na něj přes podvědomí působí vědomí těla.
Duch se zakořeněným pocitem viny přichází na Zemi znovu a znovu, aby vykoupil svou vinu. Jednu věc se naučí, druhou ne. Duch si pamatuje všechno a všechno ví, takže i to, co je možné naučit se pomocí učení – před uděláním chyby. Břemeno viny za učiněné chyby tíží Zemi. Duch cítí, že kvůli jeho chybám se situace na Zemi zhoršila.
Duch tedy ví, že se podílí na chaosu panujícím v daném okamžiku a začíná se strachovat o osud Země, jelikož podle zákona příčiny a důsledku je odpovědný před Stvořitelem.
To neznamená, že se nachází na lavici obžalovaných v očekávání rozsudku, ale znamená to, že každý duch nese odpovědnost za vzrůstání moudrosti Všejednoty, a když tento proces zastaví, důsledky budou globální, zasahující konkrétně i jeho samotného.
Krátce řečeno, duch ví, že kvůli jeho chybám nastala na Zemi krize, jeho pocit viny vyvolává strach z budoucnosti. Strach ničí tělo člověka a překáží rozvoji ducha.
Tento strach vykoupíme, když poprosíme o odpuštění Zemi a Stvořitele za to, že svými chybami jsme jim způsobili zlo, a odpustíme sobě za to, že jsme to udělali.
Zemi obklopuje sféra negativní energie, která je zase složena z různých vrstev stresů. Každý člověk v závislosti na svých stresech může poprosit Zemi o odpuštění za to, že svou zlobou, závistí, strachem, pocitem viny, chamtivostí, mstivostí, nevraživostí, obviňováním, škodolibostí a tak dále, izoloval Zemi od čistého Vesmíru. A odpustit sobě, že to udělal. Země očekává lásku stejně jako každý z nás.

8) Plán duše, karma a darma

Dharma je vše, co souvisí s povinností, kterou je třeba v určitém životě splnit.
Karma je vše, co přichází jako výsledek minulého života. Jinak řečeno, dharma je stav, který je třeba vypracovat v současném životě, a karma jsou činy, které ovlivňují budoucí životy.

Každá akce, ať už negativní nebo pozitivní, bude mít v budoucnu důsledky. Proto je důležité mít na paměti, že neexistuje čin bez příčiny a příčina bez činu.

9) Minulost a budoucnost versus čakry

9) Láska a odpuštění

Láska je nejvíce pozitivní cit ve Vesmíru, obsahuje v sobě všechno dobré.
Jedinou osvobozující silou ve Vesmíru je odpuštění, kterému nás přišel naučit Ježíš.

Láska a odpuštění jsou uzdravující energie.