Publikováno: 26.09.2022
V článku je pojednáno o psychosomatickém kódu obou typů mozkové mrtvice.
Tímto příspěvkem bych chtěl zareagovat na reklamu, která běží i na facebooku, a kde je propagován preventivní přípravek proti mozkové mrtvici CARDIO ACTIVE.
Možná jste tuto reklamu zaznamenali, má titulek „HLUK A BOLEST V HLAVĚ – Jak mi český lékař zachránil život“, a je doplněna fotografií Jaroslava Duška. Následně pak nejmenovaný český lékař vysvětluje důležitost prevence a zmíněného přípravku.
Nehodlám v tuto chvíli příliš hodnotit úroveň této reklamy a schopnost onoho přípravku být dobrou prevencí proti mozkové mrtvici. Rád bych spíše toto téma rozebral z pohledu psychosomatiky, tedy především z pohledu příčiny a následku viz jeden z mých předchozích článků.
Při záchvatu mrtvice jsou dvě možnosti:
V obou případech mozkové buňky zůstanou bez krve, tedy bez lásky, a odumírají.
Krevní céva v mozku praskne, když člověka přepadne nenadálý záchvat zloby a hněvivé přání pomstít se tomu, kdo ho považuje za hlupáka. To znamená, že láska, která se obrátila ve zlobu, se prodrala ze svých hranic, to jest z krevní cévy. Tím, kdo urazil, může být druhý člověk, lidé, situace, stát a podobně. Poněvadž rozhněvaný člověk ztrácí schopnost myslet, krevní céva musí prasknout a zabránit člověku, aby se stal zločincem.
Pokud by člověk, jenž si zasloužil krvavou odplatu, byl po ruce, situace by se vyvinula tak, že rozhněvaný jedinec by na něj svou zlobu vychrlil. Mrtvici by unikl, ale namísto vykoupení karmické viny by ji zesílil.
Krevní céva v mozku se ucpe, když člověk trpící komplexem méněcennosti ztratí naději, že dokáže, že není takový, jak si ostatní myslí. K podlomení člověka s konečnou platností dojde kvůli úplné ztrátě vlastní důstojnosti. Kdo si zachová alespoň kapičku sebedůvěry a je díky tomu schopen myslet vlastní hlavou, neztratí sám sebe. Ucpání krevní cévy znamená, že člověk v sobě drží příliš mnoho.
Mrtvice přichází jako pomocník, aby skryla utajovanou nemohoucnost a zlomenou vůli člověka. Na stupni závažnosti a místě, kde k inzultu došlo, závisí rozsah ztráty rozumu a schopnosti pohybovat se.
Kdo si zachová rozum, ale jeho pocit viny se zvětšuje, tomu není dáno, aby se uzdravil. Kdo však má radost z toho, že ho nemoc zachránila před ponižujícím postavením, ten se uzdraví. Zvláštnosti vůle k životu předurčují zvláštnosti uzdravení.
Kdo s přetvářkou vlastní ustrašenému člověku říká, že se chce uzdravit alespoň do té míry, aby se mohl sám o sebe postarat, bude se o sebe skutečně muset starat sám. Úplně se uzdravit mu nedovolí strach, že bude znovu zavalen prací nebo že se dostane do podobné situace jako před nemocí.
Závěr
Chcete-li se vyhnout mrtvici, osvoboďte strach ze zlé nespokojenosti. Tehdy přestanete být objektem zlosti a sami nebudete soustřeďovat zlost na druhé. Váš dokonalý mozek bude fungovat, jak je třeba. Budete se sebou spokojení a nebudete chtít být lepší než druzí.
Z pohledu vztahu příčiny a následku opět konstatuji:
Předpokládám, že na vás se tento problém nevztahuje, ale neznáte někoho ve svém nejbližším okolí, na koho popsané znaky sedí?
